Výtvarná výchova

Výtvarná výchova má za úkol především rozvíjet cit, smysly nebo poznání a to sebe sama či okolního světa. Někdy přímo, někdy pouze okrajově má vliv na každodenní život většiny z nás.

Tak schválně! Zkuste se zamyslet a odpovědět si. Kdo z vás doma nemá žádné zrcadlo? Kdo z vás nikdy nehodnotil kladně nebo záporně oděv, doplněk nebo ryze praktickou věc, jako je kolo, auto nebo dům někoho jiného? Nebo i názor druhého.

Přejeme si, abychom vypadali my i naše věci podle našich vlastních představ, podle toho, co se nám líbí. Čím více příkladů budeme znát, tím bude naše představa o kráse vytříbenější. Tím získá i naše mysl.

Vše to začíná v době, kdy poprvé uchopíme tužku a svobodně zato pracně se rozmáchneme a vytvoříme jakousi čáru, kdy si poprvé svobodně vybíráme oblíbenou barvu pastelky a ta nám umožní nakreslit svět tak, jak chceme.

Rozhodneme-li se nakreslit kravičku fialovou, protože  tak ji máme rádi, nebo ji tak potřebujeme nebo máme jiný důvod, který dokážeme obhájit, není možné, aby měla jinou barvu.

Každý jsme originál a naše kravičky budou jiné a tak je to správné. To, jak vypadá výsledek, samozřejmě ovlivňuje i míra výtvarného nadání, schopnosti dokázat zachytit představu tak, jak opravdu chceme. Někdy to vyžaduje větší dávku trpělivosti a i to je třeba se naučit.

Nejvíc povzbuzujeme proces tvoření. Ať už jde o plánovitý postup nebo bezmyšlenkovité automatické tahy, které nápad mohou vnuknout nebo jen uvolnit ruku a mysl.

Snažíme se v dětech vyvolat odpovědnost za jejich výsledek, která více než často chybí. V hodinách kreslíme a malujeme, modelujeme a tiskáme, ryjeme a škrábeme, stříháme a lepíme, soutěžíme a když nám počasí nahraje, tak toho hned využijeme. Pracujeme samostatně i ve skupině, venku i vevnitř, v galerii. Děláme miniatury i nadživotní velikosti. Hledáme a nacházíme i tam, kde už ostatní hledat a nacházet přestali.

To jsme my, děti.